- tak by se klidně naše návštěva chaloupky na Vysočině mohla jmenovat. :)

Na čtyři dny volna se těšil snad každý a možná i Benny, který se choval poslední dny ještě ztřeštěněji než dřív. A konečně sobota odpoledne a my jsme vyrazili na chalupu na Vysočinu. Je to taková chaloupka na okraji vesnice, za zahradou pole, kolem dokola lesy, prostě pejsčí ráj. A Benny to tak pojal.
Pár okamžiků po příjezdu se rychle adaptoval a rázem z chaloupky i přilehlé zahrady udělal svoje teritorium. To se moc nezamlouvala domácí jezevčici Aidě, ale co už. Než aby se s mladým puberťákem otravovala, zvedla čumáček a důstojně odkráčela lehnout si na oblíbené místečko. Benny to samozřejmě bral jako dočasnou výhru a čas od času (každých asi tak 10 minut) na ni chodil výhružně štěknout. A aby toho rachotu nebylo málo, vzal si za úkol, jakožto správný norník vyštěkat bráškovi morčátka z klece. Ty chuděry samozřejmě nemohly prchnout, tak alespoň udiveně koukali.
Dalším zdrojem Bennyho štěkotu bylo velké množství pejsků v sousedství, kačenky za plotem a kočka, tak ta se přece prohnat musí. A že mezi ní a Bennym jsou pečlivě ošetřované taťkovi záhonky plné zeleninky nebo kytiček, to je přece podle Bennyho úplně fuk, kytka nekytka, já tu kočku dostanu.

Jednu kočku pronásledoval Benny tak dlouho, až objevil jedinou díru v plotě na celé zahradě a protáhl se k sousedům. Tak to mě omývali. :) Benny za dvěma ploty, sousedka má psa, který je vyhlášený rváč, přivolání Beník absolutně nevnímá, to že má za plotem řvoucí vyděšenou paničku je mu úplně fuk, protože ta kočka, která sedí nad ním na plotě, se mu naprosto drze vysmívá do ksichtíku. Tak se panička vydala nejkratší cestou za Beníkem, tj. přes dva ploty (ať žijí vzpomínky na dětská léta) a pak menší honička po sousedčině zahradě (Benny asi pochopil, že je zle). Psík rváč byl asi někde na dvorku, jinak jsem mohla mít kromě popálených rukou od kopřiv ještě natrhnuté kalhoty. :)
Ve snaze ho trochu unavit jsme absolovovali ještě dvě kratší vycházky, ale výsledkem byl jen zeleno žluto černý silně smradlavý kdysi bílý psík. Za sobotu se dvakrát za hlasitých protestů sprchoval.
Benny takto lítal celou sobotu. Po tom, co taťkovi vynoroval většinu čerstvě zasázených jahod, otec rezignoval a jel spát na ryby.
Na společnou noc s Beníkem moje rodina asi taky jen tak nezapomene. Benny průběžně přes celou noc chodil každého osobně kontrolovat, jestli dýchá (koukal se mu velmi zblízka do obličeje, což je moc fajn, takhle uprostřed noci) a malého brášku ještě cvičně pokaždé olíznul. Ví bůh, co tím sledoval, ale je fakt, že se nikdo z nás moc nevyspal.
V neděli po té, co zlikvidoval nafukovací balon do vody a poté ještě gumový dětský balonek se v rámci možností lehce zklidnil. Tak jsme ho vzali do lesa na houby. Naše snaha, aby se Benny naučil houby i hledat, se minula účinkem. Benny na hříbek v mé ruce sice štěkal, leč na zemi ho ignoroval. Za to uznal Aidu vůdcem smečky a celou dobu v lese chodil neustále za ní. Nervózní Aida se snažila před nevítaným vetřelcem utéct, takže ve výsledku oba běhali kolem nás a pohodovou vycházku pojali jako neustálý sprinterský souboj. Aida navíc Bennyho občas protáhla chuchvalci svízele, takže náš malý psík byl během chvilky samá zelená kulička.
V noci z neděle na pondělí už šel každého zkontrolovat jen dvakrát a brášky už neolíznul ani jednou. Všichni jsme mu byli vděční, že jsme se vyspali. Všichni asi až na Boba. Benny se totiž rozvalil mezi nás, nožkama k Bobovi a měl asi nějaký běhací sen a Boba skoro celou noc kopal do břicha.:)

V pondělí se Benny probudil jako jiný pejsek. Na zahradu už moc nechodil a většinu dne se potuloval po dvorku, maximálně si šel štěknout na sousedovic Míšu. Občas si ustlal na lehátku vedle brášky, prostě jiný pejsek. V pondělí jsme se taky vraceli do Brna. A bylo vidět, že dva dny venkovského vzduchu a jedna probdělá noc udělali své. Benny ve čtyři hodiny v pondělí odpoledne usnul. Večer jsem ho musela nutit, aby se šel ven kouknout na ježky a v úterý ráno, když měl opět vstávat a jít se vyvenčit, tak se na mě koukal tím odsuzujícím pohledem, jestli jsem jako normální, že on je přece unavený a chce ještě spát. Podotýkám, že to bylo v deset hodin dopoledne a ve všední den je zvyklý chodit ven už kolem sedmé.
Je fakt, že je strašně nezvyklé vidět ho takhle unaveného. Večer jsem měla dokonce strach, jestli není nemocný a chodila ho kontrolovat. Ale teď vím, co na něj platí. Dva dny a celou noc ho udržet ve střehu a v pohybu. Jen nevím, co udrží mě při vědomí. :)